„Nic nezmůžu, nejsem politik, jsem jen obyčejný člověk.“ „Jedinec nedokáže nic změnit, to musí udělat velká skupina.“ „Jsem nevýznamná osobnost, já nic neovlivním.“ To jsou věty, které si často říkáme při dění kolem nás. A přece to nemusí být pravda… Co dokáže jeden obyčejný úředník, jeden obyčejný člověk, osobnost, kterou nikdo nezná, když má odvahu a touhu něco změnit, jsme se přesvědčili ve středu 23. 11. při sledování filmu Síla lidskosti.

Nicholas Winton byl v roce 1938 mladý třicetiletý muž, který se spíše shodou okolností, náhodou, dostal do Prahy a zde viděl nebezpečí předválečných měsíců. A rozhodl se jednat, začal vyjednávat pomoc pro děti nacismem ohrožených rodin, děti začal odvážet do bezpečí. Musel oslovit desítky anglických rodin, vyhovět požadavkům úřadů, sehnat peníze na přepravu dětí a zejména musel zajistit vůli nacistických úředníků, kteří v Protektorátu povolili transporty dětí do ciziny. Díky jeho lidskosti tak přežilo 669 dětí ve věku od 6 měsíců do 14 let. Bohužel poslední vlak s víc jak 200 dětmi se mu již zachránit nepovedlo, vypukla válka. Všechny děti pak zahynuly.

Pouze několik zachráněných dětí našlo po válce alespoň jednoho člena své rodiny, ostatní blízcí byli zavražděni nacisty. Niky Winton tak díky svému činu dnes pomohl vlastně mnoha desítkám rodin, které zachráněné děti v dospělosti založily. Neboť i tyto děti by válku, pokud by zůstaly v Čechách, téměř jistě nepřežily.

Velmi dojemný příběh je ještě o to silnější, že o činu Nicholase Wintona víc jak 40 let nikdo nevěděl, on sám to po válce nikomu neřekl.

Film, ale hlavně odvaha a síla jednoho člověka, mění pohled na svět i dalším lidem.

Mgr. Radka Havelková